#1DDay

Samozřejmě většina z vás ví, co se konalo v sobotu. Dlouho očekávaný 1D Day! Jelikož to u nás začínalo okolo 20 hodiny a končilo okolo 3tí ráno, tak se mi nechtělo celý sobotní večer prosedět doma. Takže jsem šla s kámoškou do města a můj plán byl vrátit se do 22 hodiny domů. Bohužel se tak nestalo a já se ráno vrátila až ve 4, takže jsem nestihla ani minutu z přímého přenosu. Což mě trochu mrzelo, ale byla jsem tak vyčerpaná, že jsem na velkou mrzutou náladu neměla energii. Ale včera jsem strávila celé odpoledne s čajem v posteli a koukala 7 hodin na záznam z tohoto speciálního dne (chtěla jsem vám sem hodit odkaz, ale bohužel se mi teď už neukazuje a jsem líná hledat jiný, ale určitě někde nějaký najdete).

Hunger Games

Jako všechny, tak i mě, chytla mánie Hunger Games. Minulý rok, když byl první díl v kinech, mi o tom vyprávěla kámoška a docela mě to zaujalo. Potom jsem na to narazila na netu a zamilovala se do toho. Stalo se to jedním z mých nejoblíbenějších filmů a já to začala znát skoro nazpaměť.
Konečně po roce jsem se dočkala druhého dílu - Catching Fire. Byla jsem v kině už v pátek a rozhodně mě to nezklamalo! Knížky jsem nečetla, takže nemám s čím porovnávat, ale od kámošky mám knížky převyprávěné, takže přece jen jsem věděla o čem tento díl bude. Přesto jsem polovinu dílu probrečela.
Nebudu vám tu vyprávět o čem to je, protože podle mě na to většina z vás půjde nebo už byla v kině. A jestli ne, tak vás to pravděpodobně ani nezajímá.
Film má dokonalé efekty - hlavně v aréně. A herci rozhodně nezklamali. Film byl hodně emoční a to nejsem člověk, který by v kině normálně brečel.

Stužkovací večírek

Od začátku čtvrtého ročníku se nikdo netěšil na nic jiného a jediné téma, co se probíralo byli stužkovací večírky! Můj stužkovací večírek probíhal tohle úterý a bylo to bombastické.

Doufám, že všichni víte, co to vůbec je za večírek? Oficiálně Vás tam ostužkují a prohlásí za maturanta (od té doby všichni nosí stužky na batohách a kabelkách, aby bylo vidět, že letos jsou na střední kingové). Neoficiálně zachlastáte se třídou i s učiteli. A potom si většinu večera ani nebudete pamatovat.
Můj večírek byl na téma: Black & White. Prosté, trochu nezáživné, ale jediné téma na kterém jsme se shodli. Upřímně i tohle téma jsme dokázali trochu oživit. Já měla pomalovaný obličej a šla za jednoho z Kissáků.
Večírek začínal v 6, teda nezačínal úplně - spíš se začali všichni teprve scházet. Měli jsme objednaný přípitek i jídlo - ale asi ho tam moc nebylo, já totiž měla jenom salát a víc si moc nepamatuji. Vzpomínky z večera se mi hodně zkreslují a upřímně občas nevím, kde jsem byla nebo co jsme dělala.
Ale byl to dobrý večírek a jestli takhle dopadne i maturitní ples, tak to se máme rozhodně na co těšit.
Organizace večírku a dohadování se třídou je na tom tou nejsložitější věcí, ale nakonec to přece jen stojí za to.

Bruno Mars - Praha - 6.11.2013

Tak konečně další článek, protože na tohle by prostě nešlo nic nenapsat!
Ve středu jsem jela do Prahy na dlouho očekávaný koncert Bruna Marse.
Do Prahy jsem jela ještě s mojí sestřenicí, která je zároveň mojí dobrou kamarádkou. Pro ní to byl její první velký koncert, takže jsem byla v očekávání, jak se jí to bude líbit.
Vyjížděli jsme už v dopoledních hodinách. Koncert sice začínal až v 20.00, ale jelikož sestřenice do Prahy nejezdí často a já jsem tam taky dlouho nebyla, tak jsem si to chtěla projít a kouknout se po nějakých obchůdkách a tak. Přijeli jsme do Prahy okolo 12 hodiny a první, co jsme udělali, našli jsme McDonald a dali si nezdravé jídlo (u nás ve městě je McDonald taky, ale Praze je to vždycky takové, že to k velkoměstu patří a prostě si to dát musíš - teda alespoň pro mě). Potom jsme začali obcházet obchody na Václaváku, došli jsme i k Palladiu, chvíli byli u Orloje a potom šli na zasloužené kafe do Starbucksu. Okolo 17 hodiny jsme jeli k hale. Do arény pouštěli 90 minut před začátkem, ale jelikož neumím počítat, tak jsme si mysleli, že otevírají už v 17:30. Proto nám přišlo divné, že okolo 17:15 u haly ještě nikdo nebyl. Nakonec jsme tam tu hodinu přečkali a konečně nás pustili dovnitř. V hale jsme doběhli, co nejrychleji dovnitř, abychom měli dobrá místa. A nakonec jsme měli lepší než jsme doufali. V hale jsme si sedli a čekali.

Podzim.

Moc jsem si neuvědomovala, že už je podzim, až do doby, kdy se změnil čas. Nevím proč, ale vždycky mi přijde, že když se změní čas, najednou se ochladí a jakoby příroda sama prostě věděla, že právě teď má začít s podzimem. A nebo jsem jenom prostě hloupá a předtím si to uvědomovat nechci.
Zimu, která je venku při podzimu, vážně nemám ráda. Nemám ráda, když musím mít milion vrstev oblečení. Nemám ráda to, že nemůžu být jen tak 3 hodiny venku a někde se procházet. Nemám ráda, když jsem z té zimy a toho počasí, tak líná, že nejsem schopna během dne nic udělat. Ale také miluju být doma zavřená ve svých pyžamových kalhotech. Miluju hrníčky plné čaje, kafe nebo kakaa. Miluju opadané listí, protože zem je najednou o hodně barevnější. Takže je sporné, jestli miluju nebo nemiluju podzim.
Každopádně úplně nejvíc jsem si uvědomila, že je podzim, když jsem v pátek šla ven a s kamarádkou jsme chtěli popíjet venku. To nám nevyšlo, protože jsme nehorázně mrznuli. Takže jsme hodinu jezdili MHD autobusem, potom se šli najíst, chvíli ještě seděli a kecali a nakonec jsme to ukončili, protože jsme doslova mrznuli. No a teď z toho mám rýmu a bolest v krku. Přesně tohle je věc, kterou na podzimu nesnáším.