Maturitní ples

Každá dívka sní o dokonalém večeru, kdy si bude moct hrát na princeznu a ostatní lidi jí budou závidět její šaty. I já jsem snila, ale realita je mnohdy jiná než náš sen.
Včera jsem měla svůj maturitní ples. Upřímně se mi na něj vůbec nechtělo, už jenom z důvodu, že jsem den předtím byla na maturitním plese mé nejlepší kamarádky, tudíž jsem měla ještě trošku kocoviny a byla jsem šíleně unavená, už když jsem včera vstávala. Navíc se mi šíleně líbil ples kamarádky, že jsem věděla, že můj ples to nepřebije. Měla jsem pravdu.
Na plese jsme museli být už v 6, stejně půlka třídy přišla okolo půl 7. Já jsem musela přinést šerpy a milionkrát je přerovnávat podle toho, jak to chtěla učitelka. To mě trochu vytáčelo, ale momentálně jsem prostě byla jenom trochu nervní z toho nástupu a jestli dokážu v těch podpatkách sejít schody a nespadnout. Cvičený nástup se nám úplně nepovedl, ale na ostro jsme to dali. Měli jsme nejlepší maturitní video a nejlepší nástup, podle mého úsudku ze všech tříd. A neříkám to, protože to říká každý, ale my jsme to pojali jako srandu a vlastně jsme udělali takovou party na podiu. Vážně se mi náš nástup a šerpování líbilo. A upřímně jsem šťastná, že jsem nespadla.
Po oficiální části už to začalo být zmatenější. Bylo tam tak moc lidí a člověk nevěděl, jestli prvně být s kamarády, rodinou, třídou nebo známými lidmi, co potkal cestou. Moje dvě nejlepší kamarádky byli unavené a nastydlé se zbytkem kocoviny z předešlého plesu (nemám jim to za zlé, kdyby to nebyl můj ples, možná bych tam chodila jako ony - já musela sbírat zbytky energie). Moji rodinu to tam po chvíli přestalo bavit, což se nedivím, protože naše škola má špatně udělané programy a podobně. Takže okolo 11 odjeli.
Můj největší problém v první polovině plesu bylo, že mě boleli nohy z podpatků (neměla jsem je vysoké) a taky, že mě štvali moje dlouhé šaty. Protože lidi po nich občas šlapali, já si po nich šlapala, takže jsem musela sukni nadzvedávat a to mě silně nebavilo. Než odjeli rodiče, tak jsem byla šťastná, že se můžu převléci do černých šatů a kecek. V druhé polovině bylo můj problémem už nechuť na alkohol, trošku únavy a také jsem vždycky musela všechny hledat, protože jsem nikdy nemohla nikoho najít.
Měli jsme after party, ale já na ni nešla. Venku sněžilo a byla kosa a navíc mi vážně přišlo, že už jsem přetažená a myslím, že bych to ani nezvládla ... nebavila bych se tam, tak jak bych chtěla.

Jelikož jsem měla stříbrné doplňky, tak jsem si nehty nalakovala také na stříbrno. Musela jsem udělat zhruba 3-4 vrstvy, aby to bylo viditelnější, ale nakonec to bylo dobré. (Na fotce to není tolik vidět).

Moje vlasy jsou přirozeně rovné a jemné. Chtěla jsem něco objemného, ale zároveň aby mi to vydrželo. Nakonec po všech pokusech jsem si je nakrepovala a koupila si do vlasů stříbrnou čelenku s kamínky.

S make-upem jsem si velikou práci nedávala, ale snažila jsem se aspoň o něco lepšího než nosím normální dny. A toto je moje selfie fotka s mými dokonalými šaty. Věřte mi, vypadá to pěkně, ale po půl hodině by vás štvali také.

Zde můžete moje šaty vidět v celé délce. (Odstřihla jsem kamarádku a svojí hlavu, to vidět nepotřebujete).